Klaus & Caroline

*Upřímně už je to rozhodně nějakou dobu, co je někde zavřený, nebo respektivě zazděný s dýkou Papa Tundeho v srdci, která způsobuje naprostou paralyzaci, ale udržuje dotyčného stále při vědomí. Nemá ponětí, kolik dnů, měsíců či roků již mohlo uběhnout, protože pojem o času už ztratil před nějakou tou dobou. Každopádně, jestli se odsud dostane a že se jednou odsud dostane, Marcel bude mít sakra velké problémy a tentokrát už něco, jako smilování se nad nm nebude existovata a pravděpodobně ho chladnokrevně zabije, protože Marcel si to u něj řádně posral. Kompletně ohrozil jeho rodinu a aby je zachránil, musel podstoupit jeho soud a proto se dostal i do takové situace v jaké je a to pak přvážně proto, aby zachránil zbytek své rodiny, ve které většina umírala a nakonec jediý, se kterýma  nic není, je vlastně Hayley a Hope na kterých závisí jejich záchrana a upřímně doufá, že ta záchrana přijde brzo, protože opravdu to utrpení, které mus vydržet, je jen s velkou obtíží snesitelné a každou sekundu se to stává jen horší a horší. Naknec, až se odsud dostane, možná nechá Marcela také okusit to utrpení, které musel prožít on, ale s tm, že nebude tak dlouhodobé a nakonec ho portsě a jednoduše zabije, aby měl jistotu, že tohle město bude pro jeho dceru bezpečné.

„Maminka se brzo vrátí, slibuji,“ šeptne a věnuje svým dvěma krásným děvčátkům úsměv. „Dobrou noc, princezny.“ Natáhne se k mobilnímu telefonu a vypne videohovor, který vedla se svými dcerkami Josie a Lizzie. Nerada je v této situaci opouští, ale potřebuje pomoc. Už neví, na koho jiného se obrátit. Proto se rozhodla odjet do New Orleans. Nemá ponětí, jestli vůbec chce, nebo nechce Klause vidět. Poklepe prsty o volant a zadívá se na svůj snubní prstýnek. Jak bude Klaus reagovat na to, že se brzy stane Stefanovou manželkou? Zřejmě už mu na tom nebude záležet. Má už svou vlastní rodinu a na to, co se mezi nimi stalo, zajisté zapomněl. Netrvá dlouho a kolem auta se jí mihne cedule s nápisem New Orleans. Klausovo město. Vzpomene si na to, jak vroucně ji žádal, aby s ním do New Orleans odjela. Odmítla. Jaké by to bylo, kdyby tak nakonec učinila? Zaparkuje auto před známým barem, ve kterém už Klause jednou hledala. Avšak marně. Otočí klíčkem v zapalování a vypne motor. V noci zde není takový rozruch jako ve dne. Je to tu poměrně poklidné, což ji překvapuje. Vystoupí z auta a překvapí ji studený vítr, který rozevlaje její vlasy. Zachvěje se, zamkne auto a vydá se dovnitř baru, kde je však poměrně živo. Místností se rozléhá cinkání skleniček a směsice smíchu. Projde uličkami až k baru, za kterým stojí žena s tmavými vlasy, leštící skleničky. „Dobrý večer. Znáte.. Klause Mikaelsona?” Zadívá se na ni, když zvedne pohled od skleniček. Sjede ji pohledem od hlavy až k patě, jako by využívala jakéhosi rentgenu. Nakonec ji požádá, aby šla za ní dozadu do místnosti za barem. Nejprve váhá, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec se za ní vydá. Jak se zdá, je ochotna ji pomoct Klause najít. Netuší, proč je k ní tak vřelá, ale předpokládá, že to má nějaký důvod. Možná za svou pomoc bude něco požadovat. Po provedení kouzla ukáže na místo na mapě. Klaus je skutečně tady, v New Orleans. Poděkuje a vytratí se ven z baru. Cítí, jak ji při odchodu ještě čarodějka propaluje pohledem. Zřejmě u ní teď bude mít dluh. Netuší, jak to s tímhle 'čarodějnickým byznysem' chodí, ale má pocit, že jejich služby nebudou jen z dobré vůle. Zhluboka se nadechne čerstvého vzduchu a pod svitem pouliční lampy se zadívá na mapu, kterou jí čarodějka ponechala. Poznačí si místo, kde se teď nachází, a rozejde se podle toho určeným směrem. Netrvá dlouho a ocitne se na místě, které čarodějka označila. Na podivném místě, které vypadá jako nějaké vězení. Z okolních stěn vychází zvláštní chlad, který ji způsobuje husí kůži. Přejde doprostřed místnosti a rozhlédne se kolem. To není možné. Klaus tu není. Je skutečně na místě, které jí čarodějka označila? Znovu se pro jistotu podívá na mapu a zamračí se. „Haló?“ zvýší svůj hlas a zatočí se dokola. Lhala jí čarodějka? Je tohle jen nějaká hloupá hra? Opře se rukama o studenou zeď a zavře oči. Možná to bylo od ní pošetilé se spoléhat na Klausovu pomoc. Svraští obočí a bouchne do zdi rukou. Zakleje a zajede si prsty do vlasů. Ocitla se uvězněná uprostřed ničeho.

Za tu dlouhou dobu si ve své hlavince dokázal utvořit už sakra moc plánů a verzí, jak by mohl tohle všechno Marcelovi oplatit a stále rzhodně přichází na nové věci. Co jiného by také měl dělat že? Konec konců, nic víc, než přemýšlet či plánovat ani tak trochu nezvládá. Kvůli dýce, kterou má zaraženou v hrudníku se nemůže ani hýbat a jediné co zvládá je zavírání či otvírání očí, ale to je tak veškerý pohyb, která mu ona mystická dýka, ve které je černé magie více než dost povoluje. A co je nejhorší. Vzhledem k tomu, jak dlouho jí v sobě už má zabodlou. Nehrozí, že by se bez krve odsud sám dostal. Vlastně bude rád, pokud se udrží na nohou s nějakým podepřením a bez podpory to nedává ani náhodou. Přeci jenom nejen že ho tahle dýka totálně oslabuje, ale také kvůli černé magii se rána jen tak nezahojí a o tom, že neměl krev už nějaký ten pátek ani nemluvíme. Zkrátka je teď až přehnaně zranitelný a kdyby chtěl někdo, dokázal by ho teď zabít levou zadní a on by se ubránit nezvládal. Jo, bezmoc je prostě na nic věc a pocit. Je si ale jistý jednoho. Marcel ho teď možná považuje za svého nepřítele, ale ví, že by ho nedokázal zabít, jelikož stále si byli kdysi blízcí. Navíc, kdyby ho zabít dokázal, už by to udělal a nedržel by ho jen mimo svět. Z myšlenek hho vytrhne něčí hlas. Hlas, který mu byl moc dobře známý a dokonce ani netrvalo dlouho, než ho dokázal k někomu přiřadit. Caroline. Bylo ale zvláštní, že tu Caroline je. Co by tu dělala a z jakého důvodu by tu přeci jenom byla? A tak si nakonec nebyl úplně jistý, zda-li slyš správně, nebo je to jen v jeho hlavě. Ovšem je tu další problém, mluvení je také něco, co dýka znemožňuje, takže úplně nehrozí, že by se jí ozval. Pokud tu Caroline je, mlže jen doufat, že to nezvdá a bude hledat.

Možná bude nejlepší se otočit a odejít. Doma na ni čekají dvojčátka, která nechce nechávat samotná dlouho, obzvláště, když do jejich životů teď vnikla Sybil. Podepře si bradu prsty a tiše si povzdechne. Veškerý čas strávený na cestě byl zbytečně promarněný. Posadí se na jeden z balvanů u okraje zdi a všimne si nepřijatého hovoru od Stefana. Možná mu měla říct, kam se chystá. Nechtěla však, aby si o ni dělal starosti. Nebude ale trvat dlouho, než mu to Alaric řekne. Schová mobil zpátky do bundy, kterou si sundá a odloží na zem. Ta čarodějka se přece nemohla zmýlit. „Do háje!” zakleje a znovu bouchne do zdi, tentokrát pěstí. Není to jen její ruka, v níž zakřupe. Ta zeď je dutá. Dotkne se jí prsty a přejede po její struktuře. Konečky prstu nakonec znovu stočí v pěst a udeří. Zeď se otřese a objeví se na ni prasklina. Nedává jí to však žádný smysl. Co by za zdí mohlo být? Klaus určitě ne. Její zvědavost však vše přemáhá. Oklepe svou ruku a znovu do zdi bouchne plnou silou. To už se jí na kloubech objeví stopy krve. Ona to však nevzdává a znovu neuštědří zdi ránu. Tato rána je rozhodující. Prasklina pomalu povolí a vytvoří malou skulinku. Když pokračuje ještě jednou, vznikne o něco větší otvor. Přestane chvíli bušit do neoblomné zdi a posune se o krok dál. Co to sakra..? Přisune se znovu blíže a natáhne do otvoru ruku. Překvapí ji však to, co se nachází na druhé části zdi. Je to.. tělo. „Klausi?“ zašeptá. V jejím hlase se objeví špetka naděje. Že by se nakonec čarodějka nemýlila? Ale co Klaus dělá za touto zdí? Nepřestává mít sílu. Mnohokrát za sebou do zdi udeří, čímž se utvoří ještě větší otvor. „Prosím..“ vydechne pro sebe tichým hlasem a naposledy udeří. Probourá bariéru a poskytne se jí pohledu na Klause. „Můj bože!“ zalapá nevěřícně po dechu a zakryje si prsty rty. Ačkoli je Klausova spodní část těla stále uvězněná, horní už je odkryta od zděné překážky. Všimne si kruhů pod jeho očima, pobledlé pleti a toho, jak je vysušený bez krve. Zadívá se do jeho očí, u kterých má pocit, že vidí až na dno její duše. Co se mu stalo? Její oči se neskrývaně zalesknou. Netuší proč, však není schopen promluvit. Rozhlédne se kolem sebe a všimne si předmětu u vchodu do místnosti. Vydá se k němu, vezme jej ze země a udeří s ním do části zdi, která je stále ještě neodkrytá. Než se znovu trefí, narovná si ruku, v níž jí pravděpodobně praskla kost. Netrvá dlouho a odhalí celé tělo paralyzovaného Klause. „Co se stalo?“ zeptá se, ačkoli ví, že od něj na tuto otázku odpověď zřejmě nedostane.

Rozhodně nečekal, že první osoba, kterou po těch několika letech uvidí bude zrovna Caroline Forbesová. Čekal že sem dorazí někdo z jeho sourozenců, nebo Hayley, ale Caroline opravdu ne. V hlavě se mu stále toří spoustu otázek na způsob, zda-li je to opravdu její hlas a nebo třeba, proč tu je.. co tu dělá? Každopádně odpověď na jeho první otázku zjistí již brzy. Zanedlouho se začne rozbíjet stěna a po chvíli už se mu i potvrdí, že je to Caroline, která před ním stojí v celé své kráse. Něco by řekl, odpověděl by jí, ale zatím nemůže, což se snad behěm několika příštích sekund změní. Jen potřebuje, aby Caroline došlo, že z něj musí vytáhnout tu dýku, která sice není vidět, jelikož je naposto celá v jeho těle, ale dle krve na tričku v místě, kde je dýka zabodnutá, by si mohla odvodit své. Snad si odvodí své, protože opravdu už by se rád podíval na denn světlo, setkal se s rodinou, nabral ztracenou sílu a i si popovídal s Caroline, protože pochybuje, že je tu jen tak. Možná tu je kvůli něčemu, třeba i potřebuje nějakou pomoc, kdo ví... To se každopádně ale pravděpoodbně dozví již brzy. Teď se ovšem potřbuje zbavit toho, co z něj vyčerpává i ten maličký zbytek energie co v sobě má a pak do sebe dostat krev.. hooodně krve. Možná kvůli tomu zemře hned několik lidí, ale ti ho zkrátka momentálně zajímat úplně nebudou. Jen se potřebuje zotavit a to co nejrychleji a co se dýky, kterou má v sobě týče. Rozhoduje se mezi dvěma možnostmi... První je ta, že tím probodne Marcela a ta druhá je ta, že jí zničí, aby nehrozilo, že si tohle dlouhodobé utrpení ještě zopakuje. Vlastně stále neví, jak dlouho mohl být mimo. Dle vzhledu Caroline si to nějak neodovodí, jelikož zkrátka je upírka a je stále taková, jakou si jí pamatuje a nic jiného, dle čeho by mohl to zjistit tu taky není. Něco mu všem říká, že rzhodně neuběhlo jen pár měsíců a rok tu tvrdl minimálně určitě, ne-li ještě déle.

Sjede pohledem Klausovo tělo a zachvěje se. Jak dlouho už může být v tomhle stavu? Navíc, co tento stav způsobuje? Nejdříve to vypadalo, že je zabodnutý dýkou, ale není. Všimne si na jeho hrudi rudé skvrny od zaschnuté krve. Všechno tomu nasvědčuje. Avšak, jestliže už v něm dýka zabodnutá není, neměl by se probudit? Netuší, co má dělat. Je bezradná. Posadí se nazpět na balvan, kde seděla předtím. Odtud má na Klause perfektní výhled. Otočí snubním prstenem na svém prsteníčku a kousne se do rtu. Je tak blízko a zároveň tak daleko. Netuší, co má udělat, aby Klausovi pomohla. Možná by to věděla ta čarodějka, která jí pomohla už předtím? V tu chvíli ji však něco napadne. Sundá svůj snubní prsten, vloží jej do bundy pohozené na zemi a vrátí se zpátky ke Klausovi. "To zvládneš, Caroline," ujistí sama sebe a přeruší mezeru mezi jí a paralyzovaným Klausem. Natáhne ruku k jeho hrudi, přešlápne z nohy na nohu a začne pomalu bořit prsty do jeho hrudi. Postupně proniká hlouběji, až narazí na neznámý předmět. Její tušení bylo správné. Uvnitř něj je cosi zabodnuté. Uchopí předmět prsty  a v duchu si odpočítá, než začne předmět tahat ven z Klause. Nejprve se jí to nedaří. Zdá se, že předmět je zahnutý tak, že uvnitř uvízl. Trochu více zabere, což způsobí, že část předmětu se dostane ven. Zdá se, že se jedná o cosi podobné dýce. Oddechne přebytečný vzduch, opře se druhou rukou a více zatáhne. Konečně se jí podaří vyrazit předmět ven z jeho hrudi. Poodstoupí o krok dále, načež se zadívá na zahnutou dýku v její ruce společně s jejím zápěstím pokrytou krví. Do obličeje jí spadne několik pramínků blonďatých vlasů. Zadívá se na Klause a čeká, jestli to s ním něco udělá, či ne.

V tomhle stavu je už hodně dlouho, problém je, že ani on sám neví, jak přesně. To je jedna z věcí, kterou bude muset zjistit, co je vlastně za rok, protože dle toho si odvodí, jak dlouho tu je. Každopádně jak se zdá, Caroline nemá ani ponětí, co s ním je a jak by mu měla pomoci a skoro to vypadá, že už to vzdává, ale naštěstí pro něj se opět zvedla a vyrazila k němu, při čemž si sundala prstýnek a uklidila ho do bundy. Jak se zdá, muselo se stát nejspíše spoustu věci, Caroline jak se zdá je zasnoubená.. Přišel očividně o hodně, ale zásnuby Caroline jsou momentálně asi jeho nejmenší problém. Každopádně následně blonďatá upírka zaboří ruku do jeho hrudi a konečně začne vytahovat to, co ho tu celou dobu drželo. I přestože to bolelo víc než dost, nezmohl se opravdu na nic a jen musel tiše tu bolest kterou mu způsobovalo vyndavání díky přetrpět. Jakmile je dýka mimo jeho tělo, přestane být jeho tělo paralyzované, ale je natolik oslabený, že se sesune na zem. Nehledě na to, že se zatím ani rána od dýky neléčí a tak jen ztrácí krev.. jakoby už teď netrpěl nedostatkem krve, tak proč nekrvácet ještě víc, že? Vzhlédne ke Caroline. Co tu děláš? Zeptá se jí a nespouští z ní svůj pohled. Ani se nepokouší třeba vstát, protože moc dobře ví, že by to byla jen marná snaha, ale už teď tu jeho momentální neschopnost naprosto nenávidí. Je zvykl, že ho jiní a to i Caroline znají jako někoho, koho se ostatní bojí a teď? Teď by ho snadno dokázali ti, co se ho báli zabít a ani by se u toho nezapotili. Oprvadu už se potřebuje vzpamatovat a zotavit. Nabrat starou sílu, jen to bude stát asi hodně lidských životů. Co je za rok? Zeptá se ještě na další otázku. Přeci jenom, získat pojem čase taky není úplně marné, ačkoliv momentálně je mu to naprosto zbytečné.

Klausi. Vydechne, jakmile se Klausovo tělo sesype k zemi. Je pravda, že takhle bezmocného jej ještě nikdy neviděla. Odhodí zahnutou dýku kamsi na zem, klekne si a dlaní stiskne Klausovu ránu, z níž vytéká krev. Sjede starostlivě jeho bledý obličej. Na tom teď nezáleží. Odsekne a zakroutí prudce hlavou. Mohla bych se tě zeptat na totéž. Teď to však vypadá, že to nejsem já, kdo potřebuje pomoc. Šeptne tiše, načež trochu víc zatlačí na ránu. Po chvilce odloží dlaň pryč a všimne si, že krev už přestává téct. I tak však bude trvat déle, než se to zahojí. Alespoň do té doby, než se napije lidské krve. Všimne si, že Klausova krev je nejen na jejích rukou, ale i barevném tílku. Jejich setkání si představovala různě, ale takto vůbec ne. Dotkne se prsty dýky, kterou předtím odhodila na zem. Když už existují sirény, proč by nemohla existovat taková dýka? Zajisté existuje ještě mnohem více věcí, o kterých nemá ani ponětí. Vezme dýku do ruky, chvilku pozoruje její detaily, než ji znovu pohodí na zem a otře si do tílka ruce od krve. Zřejmě si bude muset koupit nové, pokud nebude chtít strávit zbytek dne s krví Klause všude po rukou i oblečení. 2020. Odvětí stručně. Jak dlouho jen tu mohl být zazděný? Dny, měsíce, možná roky? Jak dlouho by tu ještě byl, kdyby nejela do New Orleans? Co se stalo? Zeptá se šeptem. Ne. Raději nic neříkej. Alespoň do té doby, než se dáš do pořádku. Podívá se na něj výhružně, načež se postaví. Zřejmě nemá cenu se ho ptát, jestli může vstát. Je vidět, že jen stěží drží otevřená víčka, natož aby se vůbec dokázal postavit na nohy. Na čele se jí objeví starostlivá vráska.

Už teď tu bezmoc maprosto nesnáší a opravdu se těší na to, až se nějak zotaví. Na jednu stranu má rozhodně štěstí, že ho našla zrovna Caroline, kdyby to byl někdo jiný.. respektivě nějaký nepřítel, nedožil by se dalšího dne, protože zabít ho, je teď až nechutně lehké. Podívá se na místo, kam Caroline odhodila dýku a pak na Caroline, která se zase objevila v jeho blízkosti a snažila se očividně co nejvce omezit to, aby z rány teklo příliš krve. Následně si vyslechne její slova. Nebude trvat dlouho, než budu zase zcela v pohodě.. jen potřebuju krev. Namítne, ale je pravda, že je zkrátka nyní v dost ubohm stavu, který je znát i na hlase. Oproti tomu, jak mluví jindy, teď mluví tišeji, pomaleji a celkově je v jeho hlase znát to, jak moc slabý ted je. Konec konců i mluvit není pro něj moemntálně úplně nejlehší činnost. Kdyby jenom Caroline věděla, co všechno vlastně existuje za předměty a nyní i monstra. Vlastně by odsus měli co nejrychleji vypadnout, protože kdyby se tu náhdou objevil Marcel. Mohlo by být po nich obou a rozhodně nepotčebuje, aby kvůli němu přišla o život i Caroline. Už tak právě kvůli jeho maličkosti zemřelo příliš lidí a nebo byli minimálně ohroženi. Když se jí zeptá, co je za rok, dozví se, že už je rok 2020, což znamená, že tu byl 4 roky. Sakra. Zakleje na její odpověď. Opravdu byl 4 roky mimo. Vážně ho tu nechal Marcel 4 roky hnít? Možná je Marcel nyní silnější než on, ale najde způsob, jak se mu pomstít. Jak ho porazit a jak si vzít tohle město zpět. Rozhodně se nehodlá stáhnout a utéct do bezepčí. Ani náhodou. Marcel bude zničen a tohle město bude zase oprávněně patřit jemu. To je dlouhý příbeh. Odpoví jí na její slova. Měli bychom zmizet. Upozorní jí. Není zrovna ve stavu, kdy by se dokázal bránit a Caroline by proti Marcelovi taky neměla žádnou šanci, když vezmeme v potaz, že dostal vlastně 3 původní. Car by pro něj už tuplem nebyla nijak náročný soupeř.

Souhlasně přikývne. Bude nejlepší, když odsud zmizí, co nejdříve. Nerada by zde někoho potkala, především ve chvíli, kdy je Klaus v takovém stavu. To, co se stalo, jí může povyprávět později. Předtím bude potřeba, aby se nakrmil. Ještě chviličku stojí na místě, než přejde ke své bundě ležící na zemi, zvedne ji a vloží svůj prstýnek pohozený na látce do náprsní kapsy, kterou zapne. Nerada by svůj snubní prstýnek ztratila. Navíc, nechce si ho navlékat na ruku, kterou má kompletně potřísněnou krví. Zvedne do ruky mobil, a zjistí, že má dalších několik nepřijatých hovorů. Povzdychne si a rychle nacvaká Stefanovi zprávu, ačkoli přes krev se na dotykovém displeji píše opravdu špatně. Jsem v pořádku, později ti zavolám. Ještě, než schová mobil do kapsy, se zadívá na fotografii na pozadí. Fotka Stefana společně s jejími milovanými děvčátky. Lehce se pousměje, raději vypne mobil a schová jej do kapsy. Přejde ke Klausovi, sehne se k němu a podepře jej, tak, aby mu pomohla zvednout. Není si jistá, jak dlouho ho dokáže táhnout, ale snad její síla bude stačit k tomu, než najdou někoho, koho by mohl úspěšně zakousnout. Obmotá si jeho ruku kolem sebe a tázavě se na něj podívá pohledem, který říká: Jsi si jistý, že tohle zvládneš? Ocitá se v nevšední situaci, kdy to není Klaus, kdo podpírá ji, ale ona jeho. Kdo by tomu kdy mohl uvěřit? Dokáže si představit, jak se teď zřejmě Klaus cítí. Nestává se často, že by byl až tak moc slabý. Můžeme jít? Šeptne a nadzvedne obočí.

Jo, to jsou dva, co by neradi zde někoho potkali, obzvláště potom Marcela, který díky kousnutí zvládne dokonce i původního usmrtit do pár hodin. Vlastně ani neví, jak jsou na tom jeho sourozenci, zda-li Hayley stále hledá lék, nebo jej už našla a to bude rozhodně jedn az věcí, kterou bude chtít také zjistit, až se zotaví. Stejně tak ovšem chce třeba i najt svou dceru, které je už sedm let. Kvůli Marcelovi přišel o její 4 roky života a to si Hayley stěžovala, že on jí od jejich dcery odřízl na 6 měsíců.. Upřímně, 4 roky a šest měsíců jsou ovšem docela velký rozdíl. Každopádně, Marcel za to rozhodně zaplatí. O to se postará on osobně. Jakmile si Caroline očividně dopíše zprávu někomu, dojde opět k němu a podepře ho, díky čemuž mu i pomůže vstát. Opravdu nečekal, že by se něco takového nohlo opravdu stát. Že taky bude někdo pomáhat jemu, když je v blbém stavu a zejména pak nečekal, že by ten někdo byla Caroline. Očekával sourozence, Hayley, ale jí ne. Stále by ho zajímalo, jak se dozvěděla, že je vlastně tady, ale o tom si mohou rozhodně popovídat později. Budou mít na to času rozhodně víc než dost. Když se ho zeptá, zda-li mohou jít přikývne. Jo, jen tu dýku vem s sebou. Nehodlám jí tu Marcelovi jen tak enchat. Odpoví jí.

Přikývne nad jeho slovy, načež se natáhne pro dýku ležící na zemi. Zřejmě si bude muset koupit kompletně veškeré oblečení, jelikož už má umazanou i bundu. To však teď není tak životně důležité. Na oblečení může být čas později. Nebo vůbec. Vyřešit nynější problémy je mnohem zásadnější. Vloží zahnutou dýku do vnitřní kapsy, načež znovu podepře Klause, který v tu chvíli vypadal, že bez chvilky její podpěry se znovu zhroutí na zem. Omotá si jeho ruku kolem ramen, načež se s ním vydá pryč z této chladné místnosti. Celkem velkým oříškem je dostat Klause nahoru po schodech, ale i to nakonec společně zvládnou. Jakmile se ocitnou venku, zjistí, že je stále tma. Když přijela, byl večer. Teď už se čas zřejmě pohybuje v ranních hodinách. Jindy je město rušné i večer, teď je tu však poměrně vylidněno. Většina turistů už se chystá ke spánku v hotelech a jiní se baví v baru. Štěstí pro ně. Ve dne by akorát tak vzbudili pozornost. Teď tu není nikdo, kdo by se divil vyhublému bledému hybridovi nebo blondýnce, která má krev skoro až za ušima. Uvidí proti nim jít skupinku tří lidí. Pokyne k nim hlavou. Klaus určitě nebude otálet, když proti němu po tak dlouhé době kráčí zásobníky lidské krve. Jeho hlad se už posunul do takové fáze, kdy je opravdu překvapením, že se dokáže i s její pomocí pohybovat. Předpokládá, že ani ti tři, kteří se teď hlasitě smějí a jdou jejich směrem, mu nebudou stačit. Na ukojení hladu takového upíra bude zřejmě potřeba mnohem víc. Ale dá se říct, že tihle tři pro něj můžou být takovým předkrmem, kdy už snad konečně bude moci stát bez její podpory.

Jakmile se zmíní o tom, že mohou jít, jen má vzít dýku, Caroline se pro ní sehla s následně ho zase podepřela a vyrazili pryč z tohohle místa, kde byl něco kolem 4 let. Takhle dlouho mimo nebyl snad nikdy a to je na světě již 1000 let. Následně společně vyrazí po schodech nahoru, což byla rozhodně ta namáhavější část cesty, ale i tak to zvládli. Teď už jen najít nějaké své oběti, kteří budou mít to štěstí a stanou se jeho večeří. Po dnešku se nejspíše ve městě objev mnoho mrtvých, ale co už. Potřebuje zkrátka zahnat hlad a nabrat ztracenou sílu a to bez čerstvé lidské krve rozhodně nepůjde. Neví, kolik je hodin, každopádně venku je tma, což je pro ně rozhodně plus. Krom toho, blížili se jejím směrem nějaké tři osoby, které možná byli i alespoň trochu v podnapilém stavu. Když už jsou dostatečně blízko, ať je slabý jakkoliv, prostě se vrhne po nejbližší osobě a zakousne se jí do krku. Zatím i ta trocha krve, co z dotyčného vysál mu rozhodně výrazně pomohla a jeho pleť začínala mít zase zdravou barvu. Zanedlouho první tělo padlo bez krve k zemi. Mezitím se dostal upíří rychlostí před další osobu a opět se do ní zakousne a saje krev tak dlouho, dokud tělo je zcela bez ní. Už i první osoba mu pomohla k tomu, aby se udržel na nohou a teď už další osoby jen zahání hlad a dodávají mu ztracenou sílu, což sice tihle tři na to stačit rozhodně nebudou, ale prozatím alespoň něco. Pustí tedy i druhou osobu a nakonec zamří i k poslední a i té sebere život. Odrhne se od krku dotyčného a bezvládné tělo nechá sesunout na zem. Pak se vrací ke Caroline a kolem rtů a na bradě má ještě krev od svých obětí. Jo, to je mnohem lepší. Podotkne a na tváří se mu objeví úsměv.

Nechá Klause se vrhnout vstříc malé skupince tří zřejmě přiopilých lidí. Stojí přitom opodál a všechno sleduje z bezpečné vzdálenosti. Sám má zřejmě teď přespříliš starostí. Má vůbec cenu jej žádat o pomoc? Možná jí ani pomoci nemůže. Třeba nemá ponětí o tom, že nějaké sirény vůbec existují. Hlavou se jí víří všemožné myšlenky. Co když tímto způsobem ještě více ohrozí život svých holčiček, které zůstaly bez dozoru? Věří Alarickovi i jejich nové chůvičce, ale stejně má raději, když se může starat o jejich bezpečí sama. Pohlédne na svoje ruce pokryté krví, a pokusí se toho zbavit pomocí prstů. Bez vody se toho však očividně nezbaví. Odvrátí pohled od Klause, který si po dlouhé době užívá chvilku krmení a všimne si siluety, která se k nim pomalu blíží. Ještě, než stihne neznámý kluk hystericky vykřiknout, umlčí jej sama. Přemístí se k němu, zaboří si tesáky do jeho krku a začne si vychutnávat čerstvou krev plnými doušky. Po chvilce jí tělo kluka spadne k nohám. Co ji to proboha napadlo? Nemá ponětí, co to do ní vjelo. Mohla ho umlčet všemožnými způsoby. Proč udělala zrovna tohle? Už se poměrně dlouhou dobu nenapila přímo ze žíly. Musel při tom ale někdo přijít o život? Při této chvíli si vzpomněla na časy, kdy potlačila svoji lidskost, když jí zemřela matka. Od té doby, co má dvojčátka, se však snaží žít alespoň trochu lidsky a pije krev z pytlíků. Takové uklouznutí už nezažila dlouhou dobu. Otočí se ke Klausovi, ke kterému byla doteď otočená zády. Všimne si jeho úsměvu, otře si krev ze rtů a přejde k němu blíže. Báječně. Už jsem si myslela, že tě budu muset doprovázet i na záchod. Poznamená. Nejspíše kvůli tomu, aby se nevyjadřoval k incidentu, co se stal před chvilkou. Můžeš mi teď trochu osvětlit to, o co jsem přišla a proč přesně jsem tě našla zazděného s tímhle? Nadzvedne obočí, načež vytáhne zpod bundy zahnutou dýku, která je ještě stále od Klausovy krve.

Opravdu mu česrvá krev, byď jen ze tří lidí momentálně dost bodla. Stále to není sice ono, ale je to mnohem, mnohem lepší. Konečně už zvládá chodit sám bez toho, aniž by potřeboval nějakou oporu a už by se třeba Marcelovým kumpánům i ubránil. Marcelovi možná ješttě asi ne, ale jeho ubohým upírům určitě. Samozřejmě ho Caroline o pomoc může zkusit požádat, nejspíše jí i pomůže, ale musí počítat s tím, že bude během toho řešit i své věci, mezi které patří třeba hledání jeho rodiny. Co se sirén týče, opravdu netuší, že něco takového existuje. Žije na světě tisíc let, ale o sirénách nic neslyšel, ale konec konců, donedavna neexistovali ani hybridi nebo stvoření, který je Marcel a který neví ani jak by měl nazvat. Jak se zdá, oba mají ale podobné starosti, stejně jako ona se obává o život svých dcer, on taktéž se minimálně z části obává toho, co je s Hope. Není to o tom, že by Hayley nevěřil, ale zkrátka jí neviděl 4 roky a bohužel je tu třeba i ta pravděpodobnost, že zemřeli a to by nebylo nic dobbrého pro nikoho a zvláště pak ne pro toho, kdo by smrt jeho dcery zavinil. Rozhodně by mu způsobil peklo na zemi a přál by si, aby už zemřel. Zanedlouho se tedyjiž odtrhne od poslední oběti a zamíří zpět ke Caroline, která si očividně také na někom pochutnala. Vyslechne si její poznámku. Jo, už je tu zase stará známá Caroline. Kam zmizela ta Caroline, který vypadala, že má o mě dokonce i starost? Podotkne. Opravdu to tak vypadalo a určitě to tak i bylo, jen si je jistý, že to momentálně ani nepřizná, ale to nevadí, on ví stejně co je pravda. Jak jsem řekl, je to dlouhý příběh. Ale řekněme, že se proti mě obrátilo těch několikset upírů, kterým jsem za tisíc let něco udělal a všichni mě chtěli zabít. Já to ukecal na tohle. *Kývne hlaavou k dýce, kterou si následně od Caroline vezme.* Před necelými pěti lety se obejvilo proroctví týkající se mé rodiny. Tvrdilo, že jeden z nás padne rukou nepřtele, druhý přítele a třetí rodiny. Já byl mimo 4 roky a nevím co je s ostatními sourozenci, kteří také umírali a stejně tak nevím co je s Hope nebo Hayley. Každpádně se proroctví po roce potvrdilo. Nějak tak jí to stručně osvětlí. Proč jsi tu Caroline, rozhodně tu nejsi jen tak. Zeptá se jí, při čemž svůj pohled upře na její obličej.

Zasměje se nad jeho podotknutím a pokrčí rameny. Nijak víc se k tomu zřejmě nemusí vyjadřovat. Klaus moc dobře ví, že i přes to všechno, jí na něm stále záleží. Měla o něj opravdu starost, když jej našla v tak děsivém stavu. Pravděpodobně nemá cenu popírat to, jaký je její vztah k němu. Páni. Vyplatí se mít nepřátele, opravdu. Podotkne, když si od ní přebírá dýku, kterou doteď držela v ruce. Klaus zřejmě teprve teď doplatil na to, jak se za celé ty roky choval vůči určitým lidem. Ačkoli na jednu stranu si to možná zasloužil, na druhou stranu se jí to možná zdá přespříliš. Najednou se probudil po čtyřech letech - netušíc, co je s jeho sourozenci, Hayley nebo jeho dcerou Hope. Nedokáže si představit, že by se něco podobného stalo jí. Že by byla odloučena od dvojčátek a netušila, jestli ještě žijí, či ne. Taková představa ji dostatečně děsí. Už znovu jí pokládá otázku ohledně toho, co zde dělá. Samozřejmě, že by se za Klausem nevydávala jen tak bezdůvodně. Bylo by těžké tomu uvěřit? Prohodí rukama, které si následně složí křížem na prsou. Potřebuji tvoji pomoc. Šeptne vážně. Asi je směšné jej v této situaci žádat o pomoc, když ji očividně sám potřebuje. Nadechne se, než pokračuje ve své řeči. Neslyšel jsi někdy něco o bytostech... zvaných sirény? V duchu se modlí, aby ano. Klaus je její poslední naděje. Neví, na koho jiného už by se mohla obrátit. Sybil obrátila jejich životy vzhůru nohama. Damon se pod jejím vlivem chová jako vyměněný. Každým dnem má větší obavu ohledně toho, že i Elena mu z toho nedokáže pomoct, až se probudí. To, co ji nejvíce trápí, je to, proč ladička na Sybil působí nejen na ni, ale i na Josie a Lizzie. Co mají oni dvě a Sybil společného? Tyler... je mrtvý. Šeptne. Ví, že Tyler Klause nenáviděl a zřejmě tomu bylo i naopak. Klaus však ví, jak moc jí na Tylerovi záleželo. I přesto, že si zvolil pomstu před ní. I přesto to byl někdo, koho milovala. Sybil.. Siréna si z Damona udělala poslíčka a... Damon.. Tylera zabil. Odvětí ztěžka. Já už nevím, co dělat. Netuším, kde najít způsob toho, jak se Sybil zbavit. Nechci přijít o své přátele... A rozhodně nechci, aby Sybil ublížila Josie a Lizzie. Doufala jsem, že bys o tom mohl něco vědět. Zřejmě máš však svých starostí až až.

Samozřejmě, že to moc dobře ví a je to rozhodně vzájemné. Stejně tak i Caroline ví, jaký on má vztah k ní. Takže si nemají ani moc co vyčítat. Jo, to rozhodně. Tak ale trvalo jim to dlouhých tisíc let, než ho nějakým způsobem dostali a nakonec to naštěstí stačilo přetrpět jen 4 roky, který uplynuli právě dneškem. Teď už jen zbývá zjistit, jak je na tom zbytek jeho rodiny, což může být náročnější a dále se pomstít Marcelovi a získat město zpět, při čemž možná i během toho zvládne pomoct Caroline. Jakmile jí položí otázku ohledně toho, co tu vlastně dělá, tak nějak už doufá že mu odpoví a nebude to chtít stále nechat na později, to se ovšem naštěstí už nestane. Caroline, je jasné, že jsi mě tu nehledala jen tak. Odpoví jí a následně poslouchá její další slova. Jo, to mi už došlo. Přikývne na její slova a poslouchá dál, oč vlastně jde. To se ovšem dostanou k tématu, o kterém slyší poprvé. O sirénách? Možná tak v pohádkách. Něco takového už taky opravdu existuje? Vážně by ho mělo už přestat překvapovat, co všechno tu žije. Ale zkrátka sirény už jsou opravdu moc. Když existují sirény, o čem ještě neví? Co dalšího se tu zase objeví? Zombie nebo snad třeba víly či andělé? Nebo rovnou proč ne například samotný ďábel že? Zkrátka pokud doufala, že bude vědět, jak se sirén zbavit, asi jí zklame. Neví to. Ale nikdo není zcela nesmrtelný, každý má nějakou slabinu a budou to mít jistě i tyhle sirény, stačí jen přijít na to jakou. Tyler je mrtvý? Koho naštval tentokrát? Zeptá se jí s lehkým úsměvem na rtech, ten ale za chvíli zmizí, jelikož mu dojde, že se před ní radovat s Tylerovi smrti není nejchytřejší tah. Jsi v pohodě? Zeptá se tedy, ať se neřekne. Lásko, každý má nějakou slabinu, kterou ho lze zničit nadobro, i když se to nezdá a i Sybil bude mít. Nevím jakou, ale přijdeme na to. Dívá se na ní. Je rozhodnutý jí pomoct, konec konců jí to i dluž. Nebýt jí, tvrdnul by tu bůh ví jak dlouho.

Tiše si povzdychne. Existují, bohužel. A to nejen v pohádkách. Skutečně, jak očekávala, ani Klaus nemá o ničem ponětí. O reálných sirénách zřejmě ještě nikdy neslyšel. Kousne se do rtu, jelikož poslední naděje je ta tam. Zřejmě bude jejich jediná šance Alaric a jeho výzkum. S vidlicí však zřejmě nezmůžou nic, jak původně předpokládali. Možná jen trochu Sybil oslabuje, ale jinak nic víc. Jakmile mu Tylerova smrt vykouzlí úsměv na tváři, tázavě nadzvedne obočí. Za ty dlouhé roky, co jej neviděla, se opravdu nezměnil. Raději dělá, že jeho poznámku ani neslyšela. Krátce přikývne. Jsem. Je to asi zvláštní, ale nečekala, že by se s Tylerovou smrtí dokázala tak rychle smířit. Dlouhou dobu se neviděli, což toho možná bude důvod. Ačkoli je jí to líto a bude jí opravdu chybět, není to tak, že by kvůli němu ztratila naději k životu. Tyler si zvolil pomstu vůči Klausovi, ona si zvolila posunout se dál. A se Stefanem je šťastná. I přes ty chvilky bezmoci ohledně sirén jsou tu vždy ty významné chvilky, které jí dopřává Stefanova přítomnost. Střípky naděje toho, že všechno bude jednou v pořádku. To je taky jeden důvod, proč se rozhodla pro pomoc od Klause. Ničí ji, jak vidí Stefana, kterému chybí jeho bratr. Přestává doufat v to, že by se mohl vůbec Damon vrátit zpátky. Jeho poslední slova jí téměř vyrazí dech. Skutečně jí teď nabízí pomoc, kdy jí pomůže přijít na to, jak se Sybil zbavit? V jejích očích se zaleskne naděje. Ty... mi nabízíš pomoc? Šeptne fascinovaně, jako by tomu ještě nemohla uvěřit. Ano. Čekala, že jí pomůže, když za ním přijede a požádá jej o to. Nečekala by však, že jí pomůže najít nějaký způsob, jak Sybil zastavit, i přesto, že sám zatím žádný nezná.

Tak je očividně budeme muset sprovodit ze světa. Pokrčí rameny. Super, to už je druhá věc, u které musí přijít na to, jak jí zabít. První je Marcel, ať je cokoliv, neví, jak ho umsrtit a teď se k němu přidali i ty sirény, tak  ale když už nic jiného, tak alespoň vedí, že jsou to sirény a někde o nich prostě něco musí být ne? I o původních někde něco bylo, tak proč by neměol někde něco být o těch sirénách? A když jí nezvládnou zabít, minimálně by jí mohli díky nějaké magii třeba někde uvěznit či i případně použít dýku, kterou byl proklát on. Konec konců, Marcela bude stejně možná lepší zabít nadobro, než ho někde držet. Přeci jenom by se mohlo stát, že by ho jedndoho krásného dne někdo zachránil a dýka by se pak dostala zase do jeho rukou a následně by skončila zse v jeho srdci a o to opravdu nestojí. Jakile se zmínila o smrti Tylera, prostě mu to nedalo a musel se alespooň pousmát, na což nijak Caroline raději ani slovně nereagovala. Na to, že je v pořádku jen přikývnne. Nehodlá téma smrt Tylera dále rozebírat. Nebo takhle, jemu by nevadilo znát detaily toho, jak Tyler přišel o život, ale pro Caroline to asi zkrátka úplně příjemné téma nebude. Jo, nabízím ti pomoc. Vypadáš překvapeně. Podotkne. Opravdu čekala, že její žádost o pomoc prostě odmítne? Každopádně pokud ano, zkrátka se spletla, ačkoliv jí pravděpodobně uvidí její přátelé dost "rádi."

Nemá ponětí, jak na to reagovat. Klaus jí skutečně nabízí svou pomoc, i přes to, v jaké se teď momentálně nachází situaci. Že by k ní stále choval city, ačkoli od jejich posledního setkání uběhlo tolik let? Čekala by, že rychle zapomene na to, co se mezi nimi stalo. On ale zřejmě nezapomněl, čemuž napovídá jeho zájem. Ne často se stává, že by Klaus někomu nabízel dobrovolnou pomoc. Ani ona však nezapomněla. Dalo by se vůbec? Nečekala jsem, že mi budeš chtít pomoct. Obzvlášť, když se nacházíš v téhle... situaci. Odvětí upřímně. Ne v případě, kdy ho to bude stát menší námahu, si o sirénách něco málo zjistit. Avšak doufala v to. Doufala v jeho pomoc, ať by se stalo cokoliv. Vždyť i tehdy pomohl jí a Stefanovi při záležitosti ohledně Rayny. Něco jí však říká, že to i v tu chvíli udělal jen kvůli ní. Vážím si toho, Klausi. Poznamená jeho směrem. Nezáleží jí na tom, jak na to bude reagovat Stefan, Alaric, Bonnie a ostatní. Zřejmě i oni by měli pochopit, že sami tuhle situaci se sirénou zkrátka nezvládnou. Klaus má určitě jisté zdroje a více znalostí k tomu, aby jim pomohl tuto situaci vyřešit. A věří, že se to opravdu vyřeší. Vše se dá do pořádku, Sybil se svou sestrou zmizí z jejich životů, Damon se vrátí zpátky do normálu, ona se Stefanem budou moci mít svatbu a dvojčátka i její přátelé budou v bezpečí.

Ano, opravdu jí nabízí pomoc, i když sám není v nejlepší situaci. Konec konců pořádně teď neví co se kde děje. Jak to chodí tady v New Orleans nebo kdekoliv jinde. Jediný, co moemntálně ví je to, že je rok 2020 a lidem v Mystic Falls otravuje život nějaká bytost, nazývající se siréna. Ovšem to je opravdu tak asi vše, co on ví. Je pravda, že kdyby za ním přišel s žádostí o pomoc třeba jeden ze Salvatorů, nebo někdo jiný, z jejich povedené skupinky, než Caroline, nejspíše by se jim prostě vysmál do obličeje a poslal je k šípku, což tedy nasvědčuje tomu, že opravdu city, které ke Caroline choval nevyprchali ani po tak dlouhé době. Jsem v pohodě. Odvětí na její slova. Ano, opět už nabírá zcela stejný postoj a to ten, kdy i když má problémů až nad hlavu, tak si bude chtít vše řešit sám a nebude chtít pomoc od nikoho jiného. Krom toho, než najde rodinu, měl by stejně z New Orleans vypadnout. Rozhodně by nebylo totiž nejchytřejší se stavět proti Marcelovi, dokud jeho rodina nebude zase jednotná a stejně tak by vlastně neměl možná ani Marcel vědět, že zase chodí po světě. Na její další slova jen přikývne. Měli bychom co nejdříve vypadnout z tohohle města. Nevím, jak to tu teď chodí, ale rozhodně tu není bezpečno ani pro jednoho z nás. Oznámí jí. Sice neví, zda-li by bylo Marcelovo kousnutí smrtelné i pro něj, konec konců je hybrid, ale řekněme, že to zkoušet ani úplně nechce a proto alespoň prozatím z tohohle města, které bude snad brzo zase jeho domovem, vypadne. No, s těmi jeho jistými zdroji by si už tak jistý neměl. Nejspíše jeho zmizením ztratil mnohé a to nejen rodiinu, ale nejspíše i spojence, mezi kterými byli i ti, co mu zjišťovali různé informace, aniž by se on musel nějak nadřít, ale rozhodněmusí být nějaký způsob, jak problém se sirénami vyřešit.

Není si jistá, jestli je Klaus tak v pohodě, jak tvrdí. Když byl zazděný, nevypadal tak. Je vůbec dobrý nápad žádat jej o pomoc? Když jí však nabízí pomoc sám, proč ji nepřijmout? Možná bude moci pomoct i ona jemu, jestliže to bude nějakým způsobem možné. Pochybuje však nad tím. Klaus je moc hrdý na to, aby si nechával pomoci od ostatních. Lehce se pousměje a nepatrně přikývne hlavou. To je velmi dobrý nápad. Poznamená, když se rozhlíží kolem. Teď to tu sice vypadá poklidně, ale tím se nemůžou řídit. V jejich případě je ten klid možná ještě horší, než kdyby tu byl rozruch. Ne nadarmo se říká ticho před bouří. Kam chceš jít? Zeptá se tiše, zatímco si ruce složí na prsou. Jak se zdá, bude potřeba strávit v Klausově přítomnosti delší dobu, pokud chce, aby jim pomohl. Netuší o ničem, kam by mohli jít. V New Orleans je sotva podruhé a v jeho okolí už se nevyzná vůbec. Doufá, že má Klaus nějaký nápad ohledně toho, jaké místo by pro ně mohlo být v takové situaci bezpečné. A hlavně doufá v to, že ta čarodějka, kterou požádala o pomoc, je skutečně tak milá, jak vypadala. V tom horším případě by mohla být zdrojem informací některých Klausových nepřátel, které by v tuhle chvíli asi nechtěl potkat ani jeden z nich. Jen nedaleko odtud mám auto. Poznamená ještě. Nemá ponětí, jak daleko bude chtít Klaus odejít. Každopádně auto se jim hodit bude, pokud se tedy Klaus nechce ploužit pěšky, což pochybuje, jelikož je ještě v takovém stavu, kdy na tom není úplně nejlépe.

Souhlasně přikývne. Teď není čas na to nad tím přemýšlet. To můžou udělat později. Čím dříve se odsud dostanou - tím lépe. Vydá se po jeho boku směrem k autu, přičemž stále žasne nad tím, jaká prázdnota ulicemi zavládá. Tohle nevypadá jako to New Orleans, o kterém jí Klaus kdysi vyprávěl. Představovala si ho trochu jinak, než takhle. Zastaví se až u auta, nahmatá v bundě klíčky a odemkne jej. Měla obavy, že až se vrátí, tak tu už auto nebude. Naštěstí se nic takového nestalo. Když v kapse vyhledávala klíčky, narazila u nich i na svůj snubní prstýnek. Usoudí, že bude lepší, když zůstane zapnutý v bundě, kde je ve větším bezpečí než na jejím prsteníčku. Natáhne se dozadu a zpod zadní sedačky vytáhne plastovou lahev s průsvitnou vodou. Nalije si trochu vody na ruce, aby z nich mohla omýt alespoň trochu krve. Není čas na to, aby se od krve očistila ještě víc, proto schová lahev zpátky za sedačku a kývne na Klause. Nastoupí do auta na stranu řidiče, narovná zrcátko, na němž je připnuta malá fotografie dvojčátek, a zkontroluje stav paliva. Naštěstí je tam toho dost i na delší cestu, jelikož tankovala těsně předtím, než do New Orleans dojela. Jakmile i Klaus nastoupí do auta, nastartuje motor a rozjede se ulicí směrem pryč. Takže? Nějaký nápad? Poohlédne se do strany ke Klausovi s vráskou na čele, zatímco stále kontroluje v zrcátku prostor za nimi.